Tak jak? Od špičky nebo od stopky? Ať už se řadíte k té straně populace, která loupe banán od špičky, nebo naopak k té, která začíná od stopky. Všichni máme jedno společného. Milujeme banány. Respektive hodně velká většina Čechů. Proč? Bude to asi jejich dobrou velikostí, přirozené hygienické ochraně slupkou, vysoké výživné hodnotě, celoroční dostupností, příznivé ceně a v neposlední řadě i skvělé chuti. Banány jsou tak oblíbené, že už nám nepřijdou exotické. Vybrali jsme pro vás ale pár zajímavostí, které jste o nich možná netušili.
Banán jako celebrita!
Stejně jako spousta slavných osobností má i banán svoji základnu fanoušků. Funguje již od roku 1972 a má členy ve 27 zemích světa. Na stránce bananaclub.com se i vy můžete stát členy :).
Banán jako plod mudrců!
Starý vědecký název pro banány je Musa sapentium, který v doslovném překladu znamená „Plody mudrců“.
Banán jako léčitel bradavic!
Konkrétně banánová slupka je pomocníkem při léčbě bradavic. Stačí, abyste přiložili vnitřek slupky na bradavici, zalepili a nechali působit.
Banán jako životu nebezpečné ovoce!
Teď přichází na řadu asi to, co nás nejvíce zajímá :). Můžeme se sklouznout na slupce od banánů?
Na vině jsou příliš fantazijní média!
Koeficient tření, který vznikne při styku běžné podrážky se slupkou, se příliš neliší od styku boty s lehce mokrou vozovkou. Odpověď zní: s velkou pravděpodobností ne! Ale kde se vzala tato všemi známá pověra? Když nikdo z nás nezná nikoho, kdo by na slupce upadl? Na vině jsou příliš fantazijní média! V polovině 19. století se začaly dovážet banány z Panamy do New Yorku. Ovoce se stalo rychle populárním pouličním jídlem po celé Americe. Avšak s prudkým nárůstem městské migrace a nedostatkem hygieny představovaly ve velkých městech problém. Lidé často házeli odpadky do ulic, což vedlo k pronikavému zápachu a vzniku veřejného odpadu. Čerstvá banánová slupka se nemůže zdát jako ohrožující, ale díky hnilobě se slupka přeměnila ve slizovitou past. Kolem roku 1880 přišly noviny Harper´s Weekly s článkem, který upozorňoval, že pokud hodíte banánovou slupku na zem, povedete to nepodmíněně k rozbitým končetinám. Další list The Sunday School Advocate šel ještě dále. Napsal příběh o muži, kterému při pádu po uklouznutí na banánové slupce museli amputovat nohu. V roce 1909 pak městská rada v St. Louis dokonce zcela zakázala házení slupek na veřejné komunikace. Na vzniku této banánové pověry se podílelo hned několik věcí, nejzásadnější z nich bylo asi žluté zbarvení plodu. Vzhledem k tomu, že se v dělnických čtvrtích neuklízelo, začalo se to tam hemžit různými odpadky. Přes shnilé ovoce až po koňský trus. Vše dohromady pak vytvářelo kluzkou směs, která rozhodně neladila našemu čichu. Ovšem jen banán v ní svítil jasně žlutou barvou. Alespoň pár hodin po odhození. Na vině se tedy zdál zejména banán. Mýtus byl na světě a rychle přešel z novin do filmu, který jej rozšířil po celém světě.
