Jako je tráva zelená, slunce žluté, tak je mrkev vždy oranžová. Anebo ne?
Fakt, že je mrkev oranžová, přijímáme bez zaváhání. Každé malé dítě ví, že je tato dobrota jednoduše oranžová. Tvrzení, že oranžová mrkev není samozřejmá, je pak tedy trochu šokující.
Ale co když nebyla
„jen“ oranžová barva?
Historie mrkve je velice zajímavá a nepředvídatelná. Před 400 lety převládaly bílé, žluté, červené nebo fialové mrkve, oranžové nebyly. Ale co když nebyla „jen“ oranžová barva? Existují důvody, proč se můžeme domnívat, že tehdejší botanické popisy nebyly přesné. Samotný název barvy „oranžová“ se totiž v Evropě vyskytl až s prvním importem pomerančů (z francouzského „pomme d’orenge“). Překvapivé je, že pomeranče se nejmenují podle své barvy, ale naopak barva podle pomerančů. V angličtině byl název této barvy zřejmě poprvé použit až v roce 1512. Dle legendy oranžovou mrkev vyšlechtili nizozemští pěstitelé na počest krále Viléma Oranžského.
Tradiční barva Holandska je totiž oranžová a mrkev pak mohla působit více vlastenecky. Na tato tvrzení však neexistují důvěryhodné zápisy, pravděpodobnější verze je taková, že oranžová mrkev existovala odjakživa, pouze neexistovalo pojmenování pro její barvu. V dobových záznamech můžeme nalézt její označení jako červená, světle hnědá nebo „ohnivá“. Tento výrok podporují ještě důkazy z roku 512 po Kristu, kde se v kronice Juliana Anicia Codexe objevují ilustrace mrkví, které mají jasnou a nezaměnitelnou oranžovou barvu. Jakkoliv je historka o nizozemském králi atraktivní, v paletě mrkví oranžová byla už dávno předtím.
V roce 2013 vznikla studie, která analyzovala genetickou strukturu odrůd mrkve. Z tohoto výzkumu vyplynulo, že mezi 10. a 18. stoletím převažovaly žluté a fialové mrkve. Tyto odrůdy jsou stále k sehnání, ale spíše jako výsledek zapálených pěstitelů. Oranžové mrkve byly však více žádané a prosadily se na úkor těch původních.
Díky mrkvi lépe uvidíme! Mýtus nebo pravda?
Mrkev pochází z regionů střední Asie. Z Kazachstánu, Kyrgyzstánu nebo Turkmenistánu se přes Persii a Pákistán rozšířila do celého světa. Je nepochybně bohatá na beta-karoten. Ten se v těle lépe uvolňuje, pokud si dáme uvařenou mrkev. Díky beta-karotenu v lidském těle vzniká vitamin A, který vyživuje sítnici. Často se mylně domníváme, že zlepšuje zrak, ale není tomu tak. Nepřímo pomáhá kvalitnímu vnímání vjemu na sítnici, ale zrak po konzumaci mrkve lepší mít nebudeme.
Na závěr menší kuriozita. Přestože se mrkev sklízí od června do září, celosvětově se Mezinárodní den mrkve slaví 4. dubna. Mrkvoví nadšenci se tímto způsobem rozhodli informovat o zdraví prospěšných účincích této plodiny. Mrkev obsahuje významné množství selenu, které blahodárně působí na náš kardiovaskulární systém a snižuje riziko infarktu myokardu a cévních onemocnění. Je také výborným pomocníkem proti zánětům a toxinům, zlepšuje stav pleti a již zmíněný stav sítnice.
